Ulf Kristersson

Ulf Kristersson
Ulf Kristersson (2023)
35. předseda vlády Švédského království
Úřadující
Ve funkci od: 18. října 2022
Panovník	Karel XVI. Gustav
Vicepremiérka	Ebba Buschová
Předchůdkyně	Magdalena Anderssonová
Vůdce opozice
Ve funkci: 1. října 2017 – 18. října 2022
Předseda vlády	Stefan Löfven Magdalena Anderssonová
Předchůdkyně	Anna Kinberg Batrová
Nástupkyně	Magdalena Anderssonová
Předseda Umírněné strany
Úřadující
Ve funkci od: 1. října 2017
Předchůdkyně	Anna Kinberg Batrová
Ministr sociálního zabezpečení Švédského království
Ve funkci: 5. října 2010 – 3. října 2014
Předseda vlády	Fredrik Reinfeldt
Předchůdkyně	Cristina Husmark Pehrssonová
Nástupkyně	Annika Strandhällová
Poslanec Riksdagu
Úřadující
Ve funkci od: 4. října 2014
Volební obvod	Södermanland
Ve funkci: 5. října 1991 – 30. dubna 2000
Volební obvod	kraj Stockholm
Stranická příslušnost
Členství	Umírněná strana
Rodné jméno	Ulf Hjalmar Ed Kristersson
Narození	29. prosince 1963 (60 let) Lund, Švédsko Švédsko
Národnost	švédská
Choť	Birgitta Edová (od 1991)
Děti	tři
Alma mater	Uppsalská univerzita
Zaměstnání	politik
Ocenění	Konung Carl XVI Gustafs jubileumsminnestecken IV velkokříž Řádu bílé růže Řád čestné legie
Commons	Ulf Kristersson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulf Hjalmar Ed Kristersson (* 29. prosince 1963 Lund) je švédský politik, od října 2022 předseda vlády Švédského království, když po zářijových parlamentních volbách sestavil středopravicový menšinový kabinet Umírněných, Křesťanských demokratů a Liberálů podporovaný Švédskými demokraty. Od října 2017 je předsedou konzervativní Umírněné strany. Před sestavením kabinetu plnil úlohu vůdce opozice z titulu lídra nejsilnějšího opozičního subjektu. Již mezi roky 1988–1992 předsedal Mladé lize Umírněných, mládežnické organizaci strany.^[1]

V roce 2014 se stal členem švédského parlamentu, Riksdagu, za obvod Södermanland. V zákonodárném sboru zasedal i v letech 1991–2000 za stockholmský kraj. V období 2010–2014 zastával úřad ministra sociálního zabezpečení v koaliční vládě Fredrika Reinfeldta. Následně se po přechodu do opozice stal stínovým ministrem financí a ekonomickým expertem Umírněných.^[1]